Setkání s panem Sekyrou proběhlo v samotném sídle Sekyra Group, ve Sluneční věži nedaleko Karlína. Výtah nás vyvezl do osmnáctého patra. Sekretářka v minisukni nám nabídla vodu v ledově studené sklenici. Za chvíli se objevili dva muži v oblecích dohromady tak za půl milionu. Luděk Sekyra a Leoš Anderle, výkonný ředitel Sekyra Group. S oběma jsme si potřásli rukou. Rozhovor vedl spíš Ondřej s Vojtěchem. Já jsem byl fascinován velikostí hlavy pana Sekyry. „Tenhle mozek vymyslel všechny ty miliardy.“ říkal jsem si.
Debatu jsme vedli především o funkci památkového ústavu a rekonstrukci starých budov. Řeč přišla i na Radovana Vítka, o kterém jsme se dozvěděli, že byl předevčírem s Luďkem na obědě ve Vídni. To nám udělalo čáru přes rozpočet, protože jsme se těšili, že v nám rámci konkurenčního boje řekne o Vítkovi nějaké interní informace.
S paní Houskovou jsme se potkali celkem dvakrát. Poprvé jí Vojtěch volal z naší týmové pracovny v NTK v Dejvicích.
A opravdu. Sešli jsme se v Mekáči ve Vodičkově ulici. Paní Housková si dala kávu a já Big Maca, kluci nic. Měla s sebou neuvěřitelné množství materiálu týkající se našeho domu na Pohořelci. Od historických spisů ze 14. století po mykologickou zkoušku. Ale nejenže měla plnou tašku papírů, on měla toho domu i plnou hlavu. Šila to do nás jako kulomet. Asociace desátého řádu. Vojtěch jí čas od času zkrotil a zase jí navedl na to, co zajímalo nás, ale stačila chvilka nepozornosti a už jsme se bavili o tom, jaký kafe dělají v Hotelu Savoy. Paní Housková o tom domě ví všechno a my jsme toho řádně využili. Známe předchozí majitele. Dala nám i německou adresu pana Hulicia, člověka, který se snažil vystěhovat všechny pvůodní obyvatele, jenže narazil na jeden problém – paní Houskovou.
Paní Housková pije kafe.